Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Babu a Max

13. 08. 2016 16:22:33
O jednom autistickém děvčátku a jeho potřebě asistenčního psa. O tom, proč jsme zvolili cestu profesionálního výběru a výcviku.

K napsání tohoto článku mě vedla diskuse, která se objevila na jedné sociální síti. Jejím tématem byl asistenční pes pro dítě s autismem. Protože si myslím, že dosah článku z blogu bude širší než dosah jednoho vlákna ve skupině a protože by třeba toto téma mohlo zajímat i někoho dalšího, rozhodla jsem se důvody vypsat do blogu. Tedy přesně řečeno, tento článek bude o tom, co k žádosti o výcvik asistenčního psa vedlo přímo nás.

Nejdříve základní rozdíl mezi psím miláčkem a asistenčním kamarádem: Ten asistenční je pro dítě (či dospělého) vlastně průvodcem, má k tomu patřičné zkoušky, speciální vestičku a smí se svým "páníčkem" i do prostor, kam běžně pes vpuštěn není. Navíc díky vestičce okolí pozná, že pes je průvodcem někoho, kdo má jakýsi problém. Toto je u autistických dětí myslím potřeba, neboť to, že ony vypadají normálně, pro ně bývá často nevýhodou. Rodiče autisticků bývají označováni za neschopné a samy děti za nevychovance.

Asistenčního psa vybírá odborník, který má v oboru zkušenosti, čili dokáže rozpoznat, který z pejsků je k výcviku vhodný a jak si s klientem "sedne". Nám byli pejsci představeni dva, k naší dceři byl vybrán jeden z nich, ale v průběhu výcviku se povahy obou brášků vyvinuly tak, že místo původně plánovaného Montyho bylo rozhodnuto pro Maxe, protože je k naší Barunce povahově vhodnější. Toto by u štěněte pořízeného bez odborníka nešlo. Navíc do výcviku jdou pouze psi, kteří nemají žádnou nemoc, pro niž by do něj být zařezeni nemohli.

Důvody, které nás vedly k žádosti o asistenčního psa:

Naše dcera nevnímá nebezpečí. To v důsledku znamená, že je ve svých osmi letech např. schopna vysmeknout se u silnice z ruky (což vzhledem k tomu, že nesnáší dotyk, dělá často) a vběhnout přímo pod auto. Ona prostě vůbec nevnímá, že by se mohlo něco stát. Se psem bude "spojena" speciálním vodítkem. On je cvičen speciálně na to, aby na kraji chodníku zastavil a dítě do silnice prostě nepustil. Samozřejmě to neznamená, že dítě přestaneme hlídat, ale je to pro nás skvělá pomoc.

Dále - Barunka nemá orientaci v lidech. Je schopna se na ulici připojit k cizí paní, která má např. stejnou kabelku jako já, a myslet si, že to je máma. Dokonce se stalo, že jsme šly spolu, proti nám paní typově podobná mně. A Babu s klidem prohlásila: "Tam je druhá máma". Tudíž pokud by se náhodou ztratila v davu, mohlo by se stát neštěstí. Kromě toho také není zatím schopna někoho oslovit a říct, že se ztratila apod. Pes je speciálně cvičen na to, aby ji dokázal najít. Opět - dceru samozřejmě maximálně hlídáme, ale může přijít ona osudná vteřina, kdy je najednou vše jinak. Zejména např. v pražských ulicích je to často náročné, protože lidé jaksi nerespektují to, že moje dítě jde se mnou.

Pohyb venku - byla jsem až udivená, jak moc dokáže Max Barunku zklidnit. Přesvědčila jsem se o tom při "secvičování", které jsme absolvovali. Bez Maxe dcera po chodníku letěla, s ním šla naprosto v klidu, krásně s pesanem komunikovala, byla i sama na sebe zřejmě pyšná, že toto dokáže.

Další věcí je canisterapie. Babu má problémy s jemnou i hrubou motorikou. Pejsek je cvičený speciálně na canisterapii, čili jí hodně pomůže i v tomto směru.

A na závěr jedna z asi nejdůležitějších věcí - komunikace. Bára se dosud, přes všechny naše snahy o začlenění do kolektivu, bojí dětí. Není schopna s nimi začít mluvit, natož si hrát. Speciálně vycvičený pes je skvělým "prostředníkem" komunikace. Samozřejmě také úžasným kamarádem, který vždy ví nejen, co dítě cítí, ale pozná, co v danou chvíli potřebuje, a i díky výcviku ví, jak kýženého cíle dosáhnout.

Připojuji medailonek naší dcery publikovaný na stránkách společnosti, která pro ni pejska cvičí. Pokud se najde někdo, kdo bude chtít informaci o Báře a Maxíkovi rozšířit, budeme moc rádi.

Jen si ještě dovolím poznámku: Výcvik asistenčního psa autistickým dětem nehradí stát. Ani zdravotní pojišťovny - ony totiž nepřispívají autistům vůbec na nic, ani na terapie, ani na pomůcky. Myslím, že toto by bylo dobré změnit.

Přeji vám všem krásné letní dny :)

Petra

Barunčin medailonek: http://www.pesprotebe.com/max-pro-barunku,76.html

Autor: Petra Jungmannová | sobota 13.8.2016 16:22 | karma článku: 12.13 | přečteno: 653x

Další články blogera

Petra Jungmannová

Tlapky lásky

Pár dní, pár psů, pár "dvounožců". V Praze, přesto mimo město. Aneb - soustředění asistenčních a vodicích psů :) A jak jinak než trochu s příchutí autismu.

1.7.2017 v 17:21 | Karma článku: 11.13 | Přečteno: 395 | Diskuse

Petra Jungmannová

Pár dní v horách (s autismem) 2

O přátelství.... O pomoci.... O lidech... O pochopení... O vděčnosti... O přírodě... A o psích očích

30.5.2017 v 19:38 | Karma článku: 12.19 | Přečteno: 464 | Diskuse

Petra Jungmannová

Psí den

O tlapkách štěstí. O dětech s trochu "jiným" světem. O radosti. O terapii. O laskavosti. A o psích očích :)

28.4.2017 v 9:41 | Karma článku: 13.57 | Přečteno: 410 | Diskuse

Petra Jungmannová

Přátelství na MAX aneb čtyři tlapky lásky

O tom, jak jedno autistické děvčátko dostalo psa. Asistenta, terapeuta, kamaráda. A že to byl krok do krásna.

24.1.2017 v 10:01 | Karma článku: 21.97 | Přečteno: 1176 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Jídlo a jazykověda

Nežijeme abychom jedli, ale jíme, abychom žili, říká známé přísloví. V češtině najdete mnoho obratů rčení a přirovnání, která se jídla a poživatin nějak týkají, i když nejde právě o proces stravování.

18.11.2017 v 20:36 | Karma článku: 13.23 | Přečteno: 416 | Diskuse

Jana Slaninová

Zeman, Babiš, Bartoš a ti další, jsou osvícení!

A fakt nekecám. Už tolik času to mám možnost pozorovat. A to aniž bych o to zrovinka nějak stála. Mám i důkazy!

18.11.2017 v 17:40 | Karma článku: 12.58 | Přečteno: 524 | Diskuse

Lubomír Vít

Je křesťanství jenom pohádka?

To do nás vtloukali komunisté. Ve škole nás učili, že náboženství vzniklo aby ovládalo masy. Dokonce byla písnička, poručíme větru dešti,kdy má pršet a kdy vát.

18.11.2017 v 16:31 | Karma článku: 17.21 | Přečteno: 365 |

Mirka Švarcová

Mí prarodiče jsou pašáci!

Procházím se po domě, je ve mně malá dušička, je mi úzko. V tom domě jsem strávila celé svoje dětství. Krásné dětství. S babi a dědou v líbánkách i hádkách, ale vždy s nimi byla ve finále velká legrace.

18.11.2017 v 15:37 | Karma článku: 24.49 | Přečteno: 542 | Diskuse

Pavel Vrba

Horor, co povstal z mlžného oparu.

K tomu, když si ještě pomyslím, že k tomu došlo vlastně díky mé vlastní iniciativě. Ach jo. Na druhou stranu, zase kdyby k tomu nedošlo, neuvědomil bych si, jaké existuje propojení mezi jízdou autem v mlze, úklidem a nákupem.

18.11.2017 v 14:15 | Karma článku: 10.33 | Přečteno: 231 | Diskuse
Počet článků 21 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 718

Už pár let především máma dcerky s autismem. Zároveň manželka, dcera, sestra, teta... a žena... to vše dohromady tvoří mé JÁ



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.