- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Krasa, jak jednoduse jste popsala tolik stesti
Je krásné, číst něco podobně optimistického. Prožila jsem si něco takového s dcerou, ale ještě za bolševika, škola pro ni znamenala nefalšované peklo. Dnes má sama synka s diagnózou ADHD a projevy autismu (špatně mluví a všechny ty ostatní typické projevy, i když - každé takové dítě je jiné). Ráda bych s vámi i např. s paní Okálovou mluvila i mimo blog, pokud je to možné, chci se naučit s ním co nejlépe komunikovat a vlastní zkušenost mi nějak nestačí, jednak je to dlouho, a také - v době, kdy byla moje dcera malá, se o autismu nevědělo vůbec nic a jednali jsme nějak instinktivně a metodou pokus-omyl. Stačil by i odkaz na nějakou literaturu, se kterou máte dobrou zkušenost. Děkuji a moc zdravím.
Paní Ludmilo moje "Bible" je kniha sepsána paní doktorkou Romanou Straussovou a Monikou Knotkovou : Průvodce rodičů s poruchou autistického spektra zhruba za dvě stokoruny
Můžete mě najít na FB nebo mail pavla.okalova@email.cz.
Ještě mi napadlo, že byste spolu s paní Okálovou, měly psát tyto blogy formou otevřených dopisů na ministerstvo školství, aby se chytly za nos ohledně rušení praktických škol a inkluze dětí, jako jsou Vaše, do těch "normálních". Tím nechci ani náhodou říci, že bych Vašim dětem nepřála vzdělání, ale spíš cítím z Vašich blogů, že Vaše děti potřebují natolik specifický přístup, že by je stres a tempo běžného vzdělávacího procesu semlely a nedaly by ani náhodou prostor jejich skutečným talentům a schopnostem. Předem se ovšem omlouvám, pokud Vám podsouvám něco, co necítíte a pokud jste fanoušky inkluze. Hezký den, dámy. Dáša
Dášo, vůbec se neomlouvejte, naopak, moc mě těší váš zájem a vítám jakékoli doporučení :) Cítím to naprosto stejně jako vy. Otevřený dopis adresovaný paní ministryni jsem podepsala hned, jak byl k dispozici, i petice už proběhla. Moje dcera (stejně jako spousta našich kamarádů) je v praktické škole a je to tam pro ni ideální - má odtamtud možnost jít i třeba na školu střední, což by ze speciálky nešlo, ale zároveň nemusí být mezi 30 dětmi, což by v žádném případě nezvládla. Kdyby měla jít do klasické velké základky, nechala bych si ji raději doma v domácí škole. Ale věřím, že k tomu nedojde, taková banánová republika snad nejsme.
S Pavlou Okálovou ve spojení jsme, ona pro mě byla inspirací ke psaní blogu :) Je moc fajn a obdivuji ji i za její práci na pomůckách pro Pepču, tohle dělat doma "na koleně", to chce velký talent, píli a trpělivost :)
Moc hezky napsané, až mám slzy dojetím. Přeji Vám hodně běžných radostí z dcerky.
Léčba kočkou je účinná, bezbolestná a vytváří silnou závislost.
Holčička je šikovná a vy máte svatozář stejně velkou jako paní Okálová
Pane Jiří, děkuji. Příjemně potěšilo, krásný den
Peťul veliká gratulace, neuvěřitelné co jiný přístup učitelek dokáže, také pevně doufám, že se jednou dočkám. Také chystám článek jak nás nová škola ovlivnila, ale ještě jsem se k němu nedopracovala .
Ty píšeš kafe já do něj pláču. Jen houšť, každý pokrok je malý zázrak
Pavli, zajímalo by mne, zda byste se měly možnost s Peťou sejít i mimo blog. Věřím, že, byť mají Vaše dětičky každý jinou formu tohoto onemocnění, že Vám úspěchy té druhé (tedy toho druhého dítka) musí být vzpruhou. Už se těším na Váš další blog s nástěnkou. Děvčata, máte obě (nejen) můj neskonalý obdiv
skvělé! Samé skvělé zprávy a takové úspěchem zakončené práce. Petro, mám s Vámi a Babů ohromnou radost. Máte úžasnou malou Treperendu