Sympatické čtení. Moje děti i vnoučata jsou naštěstí relativně zdravé, ale... Držím palce a rád občas zajdu.

Moje dcera autistka není, ale když začínala mluvit tak tvořila ještě roztodivnější slova. Té vaší to ale asi bohužel zůstane. Na jednu stranu roztomilé, ale na druhou stranu pro vás náročné. Mám mentálně postiženého syna (27) a vím o čem mluvím. Když byl malý, zvládala jsem, teď se ale děsím každého dalšího roku a raději nedomýšlím co bude až já nebudu a on ano. Držím pěsti.

I já vám držím pěsti :) Není to vůbec jednoduché, máte pravdu. Jsem ve styku s různě postiženými a jejich rodinami, vidím tedy i třeba dospělé autisty - a samozřejmě nejen je. O autistech ale bohužel ve společnosti pořád panuje představa, že jsou to buď nemluvící, kývající se děti nebo Einsteini či Rainmani. Ono to tak samozřejmě není. My, rodiče, se snažíme o osvětu (u nás máme občanské sdružení, děláme přednášky, benefiční akce...), její součástí je teď i tento blog ;-)

Hezké, ráda se přijdu pobavit Vašimi zápisky. Pozdravujte Babu

Pěkné vejšplechty má