Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Psí den

28. 04. 2017 9:41:18
O tlapkách štěstí. O dětech s trochu "jiným" světem. O radosti. O terapii. O laskavosti. A o psích očích :)

Tentokrát nebude můj článek tak úplně o autismu, i když patrně se ho malinko dotkne. Chci vám vyprávět o našich bezva přátelích, z nichž někteří mají čtyři nohy, někteří jen dvě. Co ale mají společné je laskavost, empatie, chytrost, radost z pomoci druhým a z možnosti sdílení svých dovedností.

Mezi věci, za něž jsem osudu vděčná, patří i setkání s Radkou, před léty kolegyní, dnes, troufnu si říct, skvělou kamarádkou. Vlastně nás hodně spojil handicap mojí dcery, neboť Radka je majitelkou tří psů, s nimiž mimo jiné dělá i canisterapii. A tak jeden z nich, Oliver, velmi výrazně pomohl naší Barunce a hodně přispěl k tomu, že dnes má Barunka svého vlastního canisterapeutického a asistenčního kamaráda Maxe. Velký dík v tomto směru patří i Danovi, prostě celé Rupertově smečce a jejich dvounožcům.

A že to není smečka ledajaká! Představte si tři zlaté retrívry. Vlastně tři blonďaté retrívry. Jejich oči... jejich povaha... jejich hravost... už to samo o sobě je prostě nádhera. Ale oni jsou ještě víc - jezdí totiž se svými dvounožci za dětmi do škol a školek a nechají o sobě vyprávět. A tak jednoho krásného dne přijeli i do Barunčiny školy. Přesně řečeno, přijela Radka s Oliverem a Rupertem, Tedíka a Dana nechali doma.

Velmi si cením i toho, že vyprávění bylo přizpůsobeno dětem, které jsou v tomto případě maličko speciální, protože jde o školu pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Děti dostaly možnost se zapojit, byly moc šikovné a šťastné. Dověděly se nejen to, jak se o pejska starat (to některé i znaly, a tak radostně vykřikovaly, že pejsek potřebuje jídlo, vodu, venčení...), ale spoustu zajímavých věcí, které ani dospělí mnohdy netušili. Hodně je zaujala například informace, že retrívr byl původně vyšlechtěn k lovu kachen. Přímo oči navrch hlavy pak všichni měli, když si mohli prohlédnout ocenění z výstav, včetně poháru, který si směli i osahat. A když si pak paní učitelka hrála na rozhodčího a děti si mohly vyzkoušet pejskovi nasadit vodítko, provést ho a postavit do výstavního postoje, to už bylo jejich štěstí dokonalé. A to ještě netušily, že na konci si budou smět pejsky i pohladit, podrbat, poňuchňat. Prostě to byl moc krásný čas, děti si odnesly plno zážitků, poznatků a my dospělí parádní pocit. I paní učitelky a paní asistentka byly nadšené.

Program sledoval i náš Max, který celou dobu poctivě hlídal Barunku. Když pak dostal možnost být chvíli se svými novými psími kamarády, byl strašně, ale STRAŠNĚ, šťastný.

Milá Rupertova smečko, děkujeme moc, moc, moc!!!

Autor: Petra Jungmannová | pátek 28.4.2017 9:41 | karma článku: 13.57 | přečteno: 404x

Další články blogera

Petra Jungmannová

Tlapky lásky

Pár dní, pár psů, pár "dvounožců". V Praze, přesto mimo město. Aneb - soustředění asistenčních a vodicích psů :) A jak jinak než trochu s příchutí autismu.

1.7.2017 v 17:21 | Karma článku: 11.13 | Přečteno: 377 | Diskuse

Petra Jungmannová

Pár dní v horách (s autismem) 2

O přátelství.... O pomoci.... O lidech... O pochopení... O vděčnosti... O přírodě... A o psích očích

30.5.2017 v 19:38 | Karma článku: 12.19 | Přečteno: 453 | Diskuse

Petra Jungmannová

Přátelství na MAX aneb čtyři tlapky lásky

O tom, jak jedno autistické děvčátko dostalo psa. Asistenta, terapeuta, kamaráda. A že to byl krok do krásna.

24.1.2017 v 10:01 | Karma článku: 21.97 | Přečteno: 1148 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Na letišti

V předchozím blogu jsem zmínila historku ukazující, jak probíhají letištní transfery. Ztracený turista není to jediné, co se, může stát. Co když se ztratí řidič autobusu nebo rovnou průvodkyně?

20.9.2017 v 20:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Eva Dreyová

Jak se to dělá po americku

Řeč prezidenta Trumpa v OSN byla jistě působivá a mnozí zaplesali, že konečně Amerika si bude hledět jen svého multikulturního národa, který potřebuje rozumné vedení a zametá si důkladně hlavně svůj práh.

20.9.2017 v 20:07 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 1 | Diskuse

Pavel Vrba

Horor na horách, aneb jak jsem se málem ztratil.

Prostě jsem se ztratil a plně si zatím stojím. Vím, že to není úplně „IN“, protože dneska frčí dělat ze sebe odborníka ve všem a na vše. Já si ale spíše lebedím ve všech svých nedokonalostech a nedostatcích.

20.9.2017 v 18:30 | Karma článku: 9.33 | Přečteno: 166 | Diskuse

Iva Apanasenková

Střet generací i kultur v Praze na Jiřáku

Pokud právě teď budete procházet náměstím Jiřího z Poděbrad v Praze, zažijete euforii ze střetu různých světů. Živo, radost, hudba, staří, mladí, děti, farmáři, maminky s kočárkama, Češi, cizinci.... Žádný problém.

20.9.2017 v 16:45 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 392 | Diskuse

Pavel Hruban

Duchovní otec mnohých

Svatý Pio z Pietrelciny je muž, který, ačkoli nikdy neopustil svůj klášter, ovlivnil a stále ovlivňuje spousty lidí.

20.9.2017 v 15:21 | Karma článku: 12.34 | Přečteno: 205 | Diskuse
Počet článků 21 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 713

Už pár let především máma dcerky s autismem. Zároveň manželka, dcera, sestra, teta... a žena... to vše dohromady tvoří mé JÁ



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.