O jednom autistickém děvčátku a jeho potřebě asistenčního psa. O tom, proč jsme zvolili cestu profesionálního výběru a výcviku.
K napsání tohoto článku mě vedla diskuse, která se objevila na jedné sociální síti. Jejím tématem byl asistenční pes pro dítě s autismem. Protože si myslím, že dosah článku z blogu bude širší než dosah jednoho vlákna ve skupině a protože by třeba toto téma mohlo zajímat i někoho dalšího, rozhodla jsem se důvody vypsat do blogu. Tedy přesně řečeno, tento článek bude o tom, co k žádosti o výcvik asistenčního psa vedlo přímo nás.
Nejdříve základní rozdíl mezi psím miláčkem a asistenčním kamarádem: Ten asistenční je pro dítě (či dospělého) vlastně průvodcem, má k tomu patřičné zkoušky, speciální vestičku a smí se svým "páníčkem" i do prostor, kam běžně pes vpuštěn není. Navíc díky vestičce okolí pozná, že pes je průvodcem někoho, kdo má jakýsi problém. Toto je u autistických dětí myslím potřeba, neboť to, že ony vypadají normálně, pro ně bývá často nevýhodou. Rodiče autisticků bývají označováni za neschopné a samy děti za nevychovance.
Asistenčního psa vybírá odborník, který má v oboru zkušenosti, čili dokáže rozpoznat, který z pejsků je k výcviku vhodný a jak si s klientem "sedne". Nám byli pejsci představeni dva, k naší dceři byl vybrán jeden z nich, ale v průběhu výcviku se povahy obou brášků vyvinuly tak, že místo původně plánovaného Montyho bylo rozhodnuto pro Maxe, protože je k naší Barunce povahově vhodnější. Toto by u štěněte pořízeného bez odborníka nešlo. Navíc do výcviku jdou pouze psi, kteří nemají žádnou nemoc, pro niž by do něj být zařezeni nemohli.
Důvody, které nás vedly k žádosti o asistenčního psa:
Naše dcera nevnímá nebezpečí. To v důsledku znamená, že je ve svých osmi letech např. schopna vysmeknout se u silnice z ruky (což vzhledem k tomu, že nesnáší dotyk, dělá často) a vběhnout přímo pod auto. Ona prostě vůbec nevnímá, že by se mohlo něco stát. Se psem bude "spojena" speciálním vodítkem. On je cvičen speciálně na to, aby na kraji chodníku zastavil a dítě do silnice prostě nepustil. Samozřejmě to neznamená, že dítě přestaneme hlídat, ale je to pro nás skvělá pomoc.
Dále - Barunka nemá orientaci v lidech. Je schopna se na ulici připojit k cizí paní, která má např. stejnou kabelku jako já, a myslet si, že to je máma. Dokonce se stalo, že jsme šly spolu, proti nám paní typově podobná mně. A Babu s klidem prohlásila: "Tam je druhá máma". Tudíž pokud by se náhodou ztratila v davu, mohlo by se stát neštěstí. Kromě toho také není zatím schopna někoho oslovit a říct, že se ztratila apod. Pes je speciálně cvičen na to, aby ji dokázal najít. Opět - dceru samozřejmě maximálně hlídáme, ale může přijít ona osudná vteřina, kdy je najednou vše jinak. Zejména např. v pražských ulicích je to často náročné, protože lidé jaksi nerespektují to, že moje dítě jde se mnou.
Pohyb venku - byla jsem až udivená, jak moc dokáže Max Barunku zklidnit. Přesvědčila jsem se o tom při "secvičování", které jsme absolvovali. Bez Maxe dcera po chodníku letěla, s ním šla naprosto v klidu, krásně s pesanem komunikovala, byla i sama na sebe zřejmě pyšná, že toto dokáže.
Další věcí je canisterapie. Babu má problémy s jemnou i hrubou motorikou. Pejsek je cvičený speciálně na canisterapii, čili jí hodně pomůže i v tomto směru.
A na závěr jedna z asi nejdůležitějších věcí - komunikace. Bára se dosud, přes všechny naše snahy o začlenění do kolektivu, bojí dětí. Není schopna s nimi začít mluvit, natož si hrát. Speciálně vycvičený pes je skvělým "prostředníkem" komunikace. Samozřejmě také úžasným kamarádem, který vždy ví nejen, co dítě cítí, ale pozná, co v danou chvíli potřebuje, a i díky výcviku ví, jak kýženého cíle dosáhnout.
Připojuji medailonek naší dcery publikovaný na stránkách společnosti, která pro ni pejska cvičí. Pokud se najde někdo, kdo bude chtít informaci o Báře a Maxíkovi rozšířit, budeme moc rádi.
Jen si ještě dovolím poznámku: Výcvik asistenčního psa autistickým dětem nehradí stát. Ani zdravotní pojišťovny - ony totiž nepřispívají autistům vůbec na nic, ani na terapie, ani na pomůcky. Myslím, že toto by bylo dobré změnit.
Přeji vám všem krásné letní dny :)
Petra
Barunčin medailonek: http://www.pesprotebe.com/max-pro-barunku,76.html
