Zvonil budík, bylo ráno

Jen krátce o tom, jak může vypadat "poklidné" ráno. A že ani v rodině autisty nemusí mít příchuť autismu :)

Normální ráno: Mobil začíná otravovat v 5.30, vstávám v 6. Pomaličku, polehoučku, později i zběsile, budím dcerku, která se v 6.30 odebere k manželovi se ještě "dotáhnout". V 6.45 snídaně, dohnat dítě k obléknutí, často dcerce spíš dopomoci, v 7.25 odchod na autobus.

Dnešní ráno: Světlo. Moc světla. 7:18. Do ...., zaspali jsme! Jede něco dalšího? NEVIM! Pojedeme autem. Nepojedeme. Než odházíme sníh, bude to půlhodina. Mezitím internet zafungoval. Máme další bus. Dítě zázračně rychle, SAMO OD SEBE, nasnídáno, umyto, oblečeno. Já se ani neučesala. Úprk. Cestou se chechtá sněhu. 7:43 nasedáme do busu. Jede na jinou zastávku, máme to do školy dál. Babu to zvládá! 7:55 jsme ve škole, po nás přijde ještě několik dětí. Kočička moje autistická si zaslouží metál!

Ještě před odchodem SMSka na manželův mobil. Z čísla pod jménem Country rádio (uloženo v době, kdy tam manžel několikrát volal, aby mi nechal zahrát písničku). Je to naše oblíbené rádio. Ale SMSka znění "jdete dneska do školy?" v momentě, kdy jsme zaspali a zrovna tím směrem letíme, je zvláštní. Rozespalý manžel odpovídá, že tam budem za chvíli. Pak mu dojde, že je to poněkud blbost, a tak se v další zprávě omlouvá a nechává pozdravovat Verunku (moderátorku, se kterou se shodou okolností znám) a celé Country rádio. Odpověď: "To je fajn, ale tady není Country rádio" :D

Aneb: Volejte Chochoulouška :D

A já zdravím své milované Country rádio