Pár letních dnů

11. 08. 2015 20:30:07
Jen tak o životě. Trochu o tom našem, maličko z minulosti. Pokus o zamyšlení. A také trochu o tom, že dobří lidé ještě žijí.

Po pár dnech zase usedám ke psaní článku. Máme nové pokroky, pocity, zážitky... a mé čelo je zroseno nikoli proto, že by mysl byla vytočena, ale "díky" africkému počasí. I v našem bytě, který jindy byl jistotou příjemného chládku v parném létě, ukazuje teploměr "krásných" 29 stupňů. A samozřejmě je jaksi nutný i pohyb venku, neb úřednice ani prodavačky za námi domů nejspíš nepřijedou. Snad se mi mozek ještě úplně neuvařil.

Strávili jsme několik krásných dní u mých rodičů na chalupě. Máme to tam moc rádi. Jsem vděčná osudu za rodinu, jakou mě obdařil. U nás je samozřejmostí vzájemná úcta, pomoc, spoluprožívání všeho dobrého i zlého. Moje sestry, ač věkově ke mně ne zcela blízko, jsou pro mě skvělé kamarádky. O rodičích ani nemluvě. Ač samozřejmě ani u nich není nebe vždy bez mráčků, jsou to neskutečně skvělí lidé. V podstatě mám pocit, že nás nijak "nevychovávali", oni prostě byli a jsou příkladem. Svou skromností, pokorou, tím, že vždy myslí nejdříve na druhé a až potom na sebe, svým vztahem k dětem, k těm, kdo jsou nějakým způsobem znevýhodněni, ať už jde o postižené nebo třeba o seniory... Vychovali nejen nás, ale také spoustu svých žáků, oba jsou totiž kantoři. Některé moje kamarádky jsou zároveň jejich žákyně, chválí je snad všechny. Prostě - hodně lidí se shodlo, že Babu velmi dobře věděla, kam se narodit.

Chalupa je v moc krásném prostředí. V okolí rybníky a lesy. Pro naši houbařskou a "koupací" rodinu značka ideál. Tentokrát jsme pochopitelně trávili čas ve vodě. Po pravdě, bazény na zahradách se nám sice líbí, ale na přírodní koupání prostě nemají. A když vidím svoji dcerku, jak v místě, kde já jsem trávila dětství, dělá přesně totéž, co já před třiceti lety, jsem občas i dojatá. "MMMMMně nnnneeeennnníííí zzzzziiimmmaaaaa!!!" volá z vody modrající dítě. Nevzdává pokusy o plavání. Za to má ode mě velký palec nahoru. Autisté se často vzdávají po prvním nezdaru. Ona sice zatím nedokáže zkoordinovat pohyb nohou a rukou, ale zkouší stále dál. Ono se to jednou povede a je naprosto fuk, kdy to bude. Koneckonců, já jsem se také naučila plavat ve čtvrté třídě, a to žádné postižení nemám.

I tak toho teď dokázala neskutečně moc. Ona komunikovala s cizí holčičkou. Pro jiného je to banalita, pro rodiče autistického dítěte velké vítězství. Sice posléze nastal strach, ale v momentě, kdy se setkala v rybníce s tou roztomilou slečnou, dokázala s ní dělat "kolo, kolo mlýnský". Za mojí asistence. Ale zvládla držet holčičku za ruku. Čili dotyk. S cizím dítětem. Velký úspěch. Kdyby nebylo vedro jak pedro, dala bych si štamprličku.

Rybník. Voda je průhledná a příjemně chladivá. Dle Babulky má barvu stříbrnou. Je to pravda, slunce se odráží na hladině. Chvílemi jsme tu i sami. Ticho, klid, pohled na stromy. Občas v dálce vidíme vlak. Vzpomínám si na Honzu Nedvěda - "Na obrázku byl by to asi kýč"...

Po pár dnech odjezd. Čekáme na vlak. Babu zakřičí: "Ostružiny!!!" Za těch dvacet minut odrbala plochu o rozloze asi pěti metrů. Má fialovou pusu. A je spokojená. Jako já.

Pondělí. Babu se těší na koníka. Hipoterapie je opravdu úžasná záležitost. Sice se raději ani nedívám na teploměr (ani nemusím, prostě se všichni úplně roztékáme), ale co bychom pro vítězství nad démonem se jménem Autismus neudělali. A on se opět krčí v koutku. Babu se definitivně zamilovala do koně. Jede a já vidím to souznění dvou těl. Ona se s naprostou samozřejmostí přizpůsobí každému jeho pohybu. Paní terapeutka ji musí opravovat jen velmi málo. I v její tváři se zračí spokojenost a radost. Toto jsou chvíle, kdy nevnímám pot na vlastním čele... a celém těle... Jen se poněkud přiblble usmívám.

Stalo se nám něco zvláštního. Totiž - Babu má moc ráda pohledy a dopisy. Z toho důvodu je na jisté sociální síti vytvořena událost s jejím jménem. Tam nás našla jedna skvělá dáma, která pracuje v penzionu pro seniory. Tak se stalo, že Barunce přišla velká bedna pohledů, v nichž je doslova zapsán kus historie. Té osobní, rodinné, ale i řekněme obecné. Některé lístky jsou i z roku 1940. Babičky se zkrátka s cizí postiženou holkou podělily o své "bohatství". Měli jsme slzy v očích. A když jsem si na válečném lístku přečetla text ve smyslu "nevím, zda tento vzkaz vůbec dojde... co bude dál" a pár centimetrů od textu viděla podobiznu masového vraha s ulíznutými vlasy a malým knírkem... neumím ten pocit popsat. Možná jako směs nenávisti a zároveň úlevy, že ten pán patří do doby minulé... a uvědomění si, že ačkoliv současnost má také svá úskalí, jsem za ni ráda. Pocit neskonalé vděčnosti. Těm, kdo riskovali své životy kvůli tomu, aby tehdy válka skončila... osudu, že mi dopřál žít v jiné době. Na tohle by se nemělo zapomínat. Co by tehdy asi dokázali ti, kdo dnes remcají, že nemají nejnovější iPhone nebo poslední model bot značky Adidas.

Mí přátelé jsou ale jiní. Například jedna kamarádka, také maminka autisty. Neskutečně hodná, milá a chytrá osoba. Shání pro svého synka cosi, co pro jiného vypadá jako maličkost, ale pro mámu autisty je hodně důležité. Jedna konkrétní věc, kterou má sice malý doma, ale která díky své letitosti už ztrácí původní krásu. Takže potřebujeme náhradu. Pro autistu je velmi důležité, aby ta "novinka" byla identická s původním předmětem. Což dá občas docela práci. Já měla štěstí. Povedlo se mi ji sehnat. Ukázala se moc sociální sítě. A také to, že v lidech je ještě kus dobra. Mám takovou radost, že se to ani popsat nedá. Slzy tečou a po těle cítím mrazení.

Říkám si: Dneska je krásnej den...

Tak, dopsala jsem kafe a dopila blog. Vlastně obráceně.

Mějte krásné dny a přežijte vedra bez úhony.

Petra

Autor: Petra Jungmannová | úterý 11.8.2015 20:30 | karma článku: 14.64 | přečteno: 592x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 25.12 | Přečteno: 433 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.40 | Přečteno: 298 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 518 | Diskuse
Počet článků 28 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 760

Už pár let především máma dcerky s autismem. Zároveň manželka, dcera, sestra, teta... a žena... to vše dohromady tvoří mé JÁ

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...